Pravda o cenách vepřového masa
Ze sdělovacích prostředků často nabývám dojmu, že zemědělec je vykořisťující subjekt, který si diktuje ceny, přičemž pěstuje pouze řepku olejku (kterou velmi výhodně prodá na výrobu bionafty) a k tomu shrábne tučné dotace z Evropské unie. Pravda je bohužel dosti odlišná a já se Vám ji pokusím na této stránce alespoň částečně přiblížit. Budu se věnovat pouze produkci a prodeji vepřového masa, protože to je oblast, které se soustavně věnujeme více než 15 let (viz Historie statku).
Abych svá tvrzení podložil, používám věrohodné zdroje jako Český statistický úřad, případně analýzy Agrární komory. Pro názornost používám grafů, které jsou doplněny psaným vysvětlením. Je to nezbytné, protože suché konstatování: „ Máme pořád méně“ či „Berou nás na hůl už 10 let“ od jakéhosi pana Nováka či Vomáčky by vás ani mne jistě neuspokojilo. Doufám, že tím nebudete unaveni a dočtete článek do konce.
Začněme trochu zeširoka…
Po převratu v roce 1989 naše hospodářství prošlo zásadními změnami - došlo k uvolnění trhu, změně potřeb a priorit ve výrobě a to i zemědělské. Prodejci začínají počítat s inflací, která byla do té doby neznámým pojmem. To se projevilo v růstu cen, který byl u některých druhů zboží téměř raketový – se slzou v oku vzpomínáme na benzín za 4 Kčs (ano, někteří pamatují i levnější).
Toto zvýšení cen se ovšem vyhnulo zemědělství (viz graf 1).
Z grafu je patrné, že ceny placené zemědělcům prakticky nekopírují inflaci, ceny vstupů spíše ano. Neustálý růst cen vstupů však do r. 2004 kopíroval výkyvy v cenách placených zemědělcům, i když s velkým a rostoucím odstupem. Po roce 2004, kdy ČR vstoupila do EU, to však již neplatí. Evropská unie sice zemědělce dotuje, ale kvůli ještě většímu propadu výkupních cen po vstupu do EU tyto dotace pouze pokrývají zvýšené náklady na výrobu kvůli stále rostoucí ceně vstupů, jak již bylo řečeno v úvodu. K přiblížení výkupních cen a vstupů dochází až v roce 2007.
S určitým zpožděním však přichází růst cen vstupů v roce 2008, který byl například u hnojiv 50 – 100 % (tato data již v grafu zobrazena nejsou).
Tento graf se však týkal obecně zemědělské výroby, čili jak rostlinné tak živočišné, v prvních sedmi letech nového tisíciletí. Kvůli takovému zjednodušení došlo k určitému zploštění.
Pro nastínění situace v chovu prasat po roce 1989 je zobrazen graf č. 2.
Pro názornost jsou vybrány komodity bezprostředně související s vepřovým masem. Pro srovnání je uvedeno procentuální zvýšení ceny dané komodity v průběhu let. Jako 100 % je brána cena na počátku srovnání (čili rok 1989, případně 1991).
Černou barvou je označena výkupní cena vepřového masa, žlutou a červenou barvou pak výrobky z vepřového masa. Modrou barvou je vyznačen vývoj ceny nafty.
Jak je vidět, křivky cen výrobků kopírují výkupní cenu vepřového masa, což je přirozené a logické. Všimněme si však, že zpočátku (1992-93) na velmi drobné zvýšení výkupní ceny vepřového masa reagují výrobci mnohem strmějším zvýšením ceny výrobků. Jinými slovy u řezníka jste zaplatili za kus vepřového mnohem více, nežli řezník zaplatil zemědělci.
Snad největší skok v průběhu bezmála 20 let zaznamenala cena motorové nafty. Oproti roku 1989 se její hodnota zvýšila na téměř 350 % své původní ceny z roku 1989. Cena vepřového bůčku vzrostla do roku 2008 na 300 % a cena vepřové pečeně stoupla na 235 %. A o kolik, že se zvýšila výkupní cena vepřového masa? O pouhých 25 %.
Ano, čtete správně. Zatímco jsou výrobky vyráběné z vepřového masa o stovky procent dražší, vepřové maso jako primární surovina je vykupováno za cenu, která je jen o čtvrtinu vyšší než v roce 1991. Kde je tedy ukryt rozdíl ceny? Na pultech řezníků …
Vyvstává otázka, proč tomu tak je. Copak nemůže říci zemědělec jednoznačné: „Ne“!? Řezník by přece byl nahraný, pokud by neměl surovinu na produkci svých výrobků.
Problém je v tom, že malý soukromý zemědělec nemá dostatečnou sílu k tomu, aby byl schopen vyšší cenu vyjednat. Řezník se snadno obejde bez několika kusů vepřového od konkrétního soukromníka a nahradí chybějící maso z jiných zdrojů. Naopak soukromník potřebuje maso prodat a tak prodává nevýhodně – nemůže si dovolit maso neprodat, protože potřebuje pokrývat své výdaje na provoz a údržbu statku či farmy. A to nemluvím o modernizaci, bez které není dlouhodobé fungování vůbec možné.
Pokud si znovu uvědomíme, že výkupní cena vepřového se zvýšila za 17 let o pouhých 25 %, je s podivem, že ještě vůbec existují soukromníci, kteří se chovem prasat zabývají.
Zdá se, že tento kruh je bludně začarovaný… Není!
Jsme si totiž vědomi, že maso námi vychovaných prasat je jiné! Etiketa anonymního kusu masa, které si kupujete na pultech řezníků, či v supermarketech vám maximálně napoví zemi původu, datum porážky či číslo chovu.
Dovedete si představit návštěvu velkochovu s tím, že si prohlédnete prasátka, jedno si vyberete a druhý den bude na pultu vašeho marketu? Ne? Správně - v podmínkách velkochovu a tzv. „průmyslového“ zpracování masa toto není možné.
TAKOVÝ PŘÍSTUP JE MOŽNÝ POUZE U NÁS – DOVOLUJI SI TVRDIT, ŽE JSME JEDNI Z MÁLA, KDO TAKOVOUTO MOŽNOST NABÍZÍ. PŘIJEĎTE, VOLEJTE, PIŠTE…